__LISTOPAD : Hostitelska rodina a prvni AFS akce __


Tematem tohoto clanku bude tak trochu objasneni toho , jaka je moje hostitelska rodina , jestli jsme se uz szili nebo ne a jak se tady o me stara francouzska odnoz AFS . Rad bych predem upozornil VSECHNY budouci AFSaky , ze kazda rodina je jina ( coz vam urcite nemusim rikat , ale jen pro poradek ) a moje reakce je jedinecna a nemusi a myslim ze ve vsem ani nemuze korespondovat s vasi pripadnou zkusenosti .

Moje rodina ma celkem 7 clenu , se mnou 8 . Tatinek , inzenyr ; maminka pracuje jako URBANISTKA ( navrhuje prestavbu a revitalizaci mestskych ctvrti atd ) ; nejstarsi sestra Maëlle studuje fakultu muzickych umeni , momentalne v Angers , po ni je bracha Gildas , ktery studuje v Nantes ; potom Klervie , ta je ted na studiich v Quebecu a jeste jsem nemel tu cest ji poznat , ale v prosinci s nama jede na hory ; Erwan , 17 let , ktery se mnou tady bydli pod jednou strechou a supluje mi de facto brachu , nejlepsiho kamarada a ucitele francouzstiny ; posledni je fenka Flourig ( pozn. flourig = pohlazeni v bretonstine ) . Rodina je uplne a naprosto bezchybna , opravdu musim rict ze jsou tu pro me vzdy , kdyz potrebuju s necim pomoct ( a to vcetne meho zatim marneho pokusu naucit se noty =D ) . Samozrejme maji jine zvyky , jina zabehla pravidla a zde bych rad apeloval na vsechny z vas a myslim ze uz jste to slyseli nebo jeste uslysite od AFSaku mockrat : NESNAZTE SE ZMENIT RODINU !! Opravdu , pokud se nechcete zmenit vy , nemusite - prispusobte se . Tady u nas je napriklad normalni ze my dva kluci vesime pradlo vlhky z pracky k uschnuti - ja to delal predtim asi tak trikrat v zivote , tady jsem si proste zvyknul . Nebo kdyz jsem jel poprve sam do Parize , rekl mi Erwan , at se tak do 19:00 vratim ; stalo se to pro me nepsanym pravidlem a vsichni jsou spokojeni jak zelvy . Proste a jednoduse , VY jste novy clen rodiny , takze opravdu rada : nesnazte se je zmenit ( stejne by se vam to nepovedlo =D ) . Samozrejme pokud je nejaky problem , urcite se nebat o nem mluvit , at jde o cokoli ... ted mam na mysli tady jednu holcinu co prijela z Ameru a absolutne se nepohodla s rodinou , protoze obe dve strany zacaly sve problemy resit hned pres AFS misto toho aby si sedli a promluvili si o tom . S timhle ja nastesti nemam zadne potize , vsak to jeste vysvetlim .

Prvni vikendova AFS akce byla super , uz i z toho duvodu ze tam byli vsichni AFSaci ; bylo to nekdy 3 tydny / mesic po prijezdu , probiralo se vse , co vas muze potkat za potize (komunikace , problemy , smutek po domove atd . ) Kazdopadne musim rict ze me to nakoplo uzasne a opravdu jsem to ocenil . Na druhou stranu tady AFS porada takzvane Ballade ( proste se sejdou AFSaci kteri muzou dojet a projdou se po Parizi , prohlidnou si treba Château de Vincennes atd ; je to fajn ) ; ta prvni byla v pohode , ale ta druha , musim rict , me z hlediska AFS totalne zklamala . Proc ? No , stalo se to tak , ze jeden typek mel zpozdeni s dojezdem a protoze byl sraz na stanici metra Chatelet a nebyli jsme od ni daleko kdyz poslal SMS ze tam dorazil ( a protoze jsem uz v te dobe trochu znal Pariz ) , nabidl jsem se , ze ho pujdu vyzvednout . Cekam pul hodiny , on nikde , tak ze se vratim tam , kde meli puvodne vsichni cekat . Abych to zkratil : nikdo mi nedal vedet ze se presouvaji , ani ten typek ze nakonec s rodinou dosel nekam uplne jinam , JA SAM jsem si musel vykomunikovat , kde se nachazeji ; kdyz jsem tam dorazil tak uz bylo tak pozde ze jsem za 10 minut musel jet domu , cili s lidma , se kteryma se vidim jen takhle obcas na Balladach jsem se nemel moznost ani pozdravit . A tady opravdu na me udelala dojem reakce rodiny , protoze kdyz jsem jim to rekl , prvni veta , kterou rekl tatinek : TAKZE JIM NAPISEME OBA , ZE TO TAKHLE NEJDE , NEBO JENOM MY ? =D Takze tak ...

AFS neni vubec spatna organizace , naopak ; jen to tady ti Francouzi trochu zanedbali - Cesi jsou podstatne lepsi =D

...RIJEN: CO JE STEJNE , CO JE JINE , ROZDILY MEZI MOJI HOSTITELSKOU ZEMI A CR ...

Predem se omlouvam za chybejici diakritiku , proste se nevyznam ve francouzskych pocitacich ;D . Takze , pro tento mesic bych rad napsal nekolik slov o tom , co bylo pro me ve Francii v tom prvnim mesici jine , co bylo nove , co mi prislo jine nebo zvlastni ...

Kazdeho asi pri zmince o Francii napadne predevsim vino a jidlo . Ano , jidlo je opravdu vec , nad kterou neprestavam zasnout ani po mesici stravenem zde , jednoduse tak trochu pripad Alenky v risi divu ; mozna bych ho i oznacil za nejvetsi rozdil , se kterym jsem se dosud setkal . Nejde ani tak o to , co francouzi ji ( ackoli musim rict ze i z toho jde obcas hlava kolem , priklad za vsechny artycok nebo syr , do ktereho se pridava popel z pece ) , ale spis o to , jak to ji . Jakkoli ta fraze muze vyznit , musim bohuzel rict , ze u nas jednoduse NEVIME jak se ma jist . Srovnani CR a Francie : v cechach si na slavnostni obed s prateli pripravime polevku , hlavni jidlo a zakusek ke kafi , pricemz vsechno je vetsinou do pulhodinky snezeno . Ja jsem tady zazil zatim 2 slavnostnejsi vecere a 1 obed : musim rict klobouk dolu ! Jidlo zacina aperitivem v podobe neceho suseneho na zobani ( krupky , orisky ... ) , dospeli nacnou prvni z lahvi vina ; nasleduje predkrm a hlavni chod ( casto nekolik jidel najednou - maso , ravioli , ratatouille , salat s tunakem ... ) , po nem salat , pak syry a nakonec desert , po kterem jeste muze prijit kava ( treba upozornit , ze ve Francii je polevka vyhradne jidlo na veceri , a to bez vyjimky ) . To vse , za nepretrzite pratelske konverzace , trva 2 - 3 hodiny ( rika se , ze kdyz se francouzi sejdou , dokazou jist pul dne =D ) . Clovek NENI ani precpanej , ani unavenej , ale ani uz na to skvely jidlo nema chut , proste idealni trojny bod nasyceni ... a pritom nejsou francouzi tlusti !!

Dalsi z rozdilu je ten , ze oproti cecham je tady silneji zakoreneno pouto rodiny a rodinna hierarchie , a to dokonce i u stolu , kde nejstarsi sedi v cele a podle veku nebo pribuzenskeho vztahu nasleduji dalsi clenove rodiny . Take ma bezna francouzska rodina 3 a vice deti , je to tady bezne , ja mam napriklad 4 sourozence .

Jina je take mentalita lidi ; zatimco cesi jsou po jednom veceru v baru velci kamaradi , francouz se s vami seznami , ale mnohdy je to tak vsechno , co je ochoten ve vztahu k vam udelat . Chci tim rict , ze je velice tezke si tu udelat opravdove pratele a vrelejsi vztahy mam zatim s ostatnimi AFSaky nez treba s nekym ze tridy . Coz me privadi ke skole , ktera je de facto stejna jako u nas , ale hodiny jsou tady delsi ( ale taky zalezi na skole ) , trvaji 55 minut a casto jsou 2 za sebou a zalezi na uciteli , jestli da zakum prestavku nebo ne . Taky doporucuju kouknout se na francouzsky skolni system .

Posledni a nejcitelnejsi veci je samozrejme jazyk . To bych shrnul do vety : mluvte co nejvic francouzsky . Opravdu , pokud francouz vidi , ze mluvite ( i kdyby jen malicko ) francouzsky , je mnohem ochotnejsi , milejsi , proste se vam snazi vic pomoct ale hlavne se vam snazi a chce vam rozumet . A pokud se planujete ve francii naucit francouzsky , jako jsem to planoval ja , pak verte , ze po prvnich 4 tydnech budete mluvit tak , ze jim uz i francouzsky vysvetlite privatizaci nebo cesky skolni system .

P.S. : pripravte se na to , ze 95% francouzu dodneska nevi , ze uz davno neexistuje Ceskoslovensko ( a to vcetne ucitelky dejepisu !! ) . =D

Ahoj , tenhle článek měl asi vzniknout až v září , ale vzhledem k tomu , že jsem se chtěl trochu seznámit s nově spuštěným blogem a také vzhledem k tématu asi neuškodí , když ho sem umístím už ted' =)

... KDO JSEM , JAK JSEM SE DOSTAL K AFS
A PROČ JSEM SE ROZHODL STRÁVIT ROK
V JINÉ ZEMI (ZÁŘÍ)

Ahoj , jmenuju se Ondra Šušol a je mi 17 let . O AFS jsem se poprvé dozvěděl od svého táty asi ve třinácti , kdy mě poprvé oslovil s myšlenkou zahraničního programu . Taky jsem se tehdy dozvěděl , že to bylo právě AFS , kdo tuším v roce '96 zajišt'ovalo roční program ve Francii pro moji tetu . Tehdy se mi ještě jet nechtělo , říkal jsem si - mám tady kamarády , mámu , tátu , byl bych sám rok v cizí zemi . Tehdy jsem to ještě viděl jinak .
V šestnácti se (mě) to zlomilo . Tehdy jsem začal poprvé uvažovat o programu a roční zkušenosti v cizí zemi a taky mě "nakoplo" , že moje spolužačka odjížděla na rok do Ameriky . A byla za frajerku =) . Tehdy jsem názor změnil , kouknul se na to i pozitivně . Rok přece jen není tak dlouhá doba , budu mít spoustu kamarádů , zkusím nové prostředí , poznám spoustu nových lidí a tradic . Moje rozhodnutí ale přišlo trochu pozdě . Z důvodu , že jsem tehdy měl před státnicema z němčiny a angličtinu měl mít ve škole i na maturitu země mluvící těmito jazyky odpadly . Rozhodl jsem se tedy pro francouzskou variantu , jenomže dvě volná místa pro čechy už byla obsazená . Taky jsem se učil francouzsky teprve krátce a do Belgie , která byla volná , se mi nechtělo . Když už , tak už .
V září 2009 jsem byl první , kdo se hlásil , a tak nakonec jedu . Francouzsky už umím líp , ale stejně mám trochu strach , i když můj host father mluví plynně anglicky . Myslím ale , že strach k tomu patří . Každý se bojí neznáma . Ale všichni moji AFS kamarádi z orientačního soustředění , kteří už na programu jsou , jsou št'astní , a tak věřím , že budu i já . Držte mi palce . Už se těším